Nad džunglí se vznáší temný oblak smrti,
Barikády nový fronty, v ulicích a ve městech,
Ref:
Úča (varianta: Kdekdo) říká, že jsme blbí,
Ref:
Žijeme v bídě tohoto světa,
Jen bída, je to bída, to je bída, strašně bílá.
Nevidí jen ti s prázdnejma hlavama
Jenom bída, jen bída, naše bída, bída.
Bída, je bída, nemám co žrát a chcípám hlady.
Co je bída, naše bída, naše lidská, bída, jenom bída, bída, bída, bída.
Připevnili ti do hlavy dráty,
Ref:
A tam dál, už není žádnej život,
Ref: ...
Na obloze vidíš černé vrány, letí k nám a je jich celý hejno,
Sirény ohlásí začátek náletu, letadla střemhlav útočí.
Přinesly na křídlech poselství pro mrtvé, smrt do nich ukryla svoji tvář,
Ref:
Rozdají oheň, nářek raněným, mrzáci pěstí zahrozí,
(autorem je údajně Kosťa)
Ještě nezanikla ozvěna střelby, rachot válců od dláždění.
Ref:
Muži a ženy a děti a starci, všichni vytáhli do ulic.
Ref: ...
Adrian vystoupil z času a počal syna ze smrtelné ženy.
Ref:
Zkušenosti inkvizičních obřadů,
Ref: ...
Jména přátel vyrytá jsou na rakvích,
Cigaret pár v kapse mi zbývá,
Deprese!
Stavy mý deprese trvají hodiny,
Deprese!
Zprávy o světě někam ulétají,
Deprese!
Do boje!
Už jedou v jednom šiku, armáda ztracených,
Nežijte v omylu, že věci jsou v pořádku,
Ref:
Starej boří dynamitem,
Ref:
Rozpadá se od základů,
Ref: ...
Každý ráno když se probouzí, na sebe oblíká,
Ref:
?????? každej nosí, u ženskejch úspěch má.
Ref: ...
Idiot!!!
Einsteinův mozek, co vymyslel rovnici,
Hostina potkanů blíží se k závěru,
Ref:
Tajemný elixír z kořenů mandragor
Ref: ...
Ten příběh není z tohoto světa, a přesto nepopírá svou existenci.
Už jede, jede fiakr smrti, párem černých koní je tažený.
A středověk je čas kdy zločin byl pánem,
Protrhá mračna večerní mlhy, kopyta koní rytmus dřou,
Atomový je zamoření, atomovej je lidskej řád,
Napsala's mi lásko gotický román,
Hladoví po lásce, krutosti dotyku,
Vzpomínky svázané, jak stovek květiny,
Ve věku doby to těžké klenutí,
To všechno odešlo, stala's se přeludem,
Gotický román tíží mé svědomí.
Vůbec není možný poslouchat ten šílenej heavy, heavy metal.
Ref:
On neví, co je dobrý a nepozná tu krásu,
Ref: ...
A zkurvenej je punker a zkurvenej je metal,
Ref: ...
Řetězový válečníci, to jsou naši hrdí hoši.
Ref: ...
Heavy metal je hnusnej!
To je ten, ten nový hororový věk,
Vymřelé kultury, kovové náramky.
Ref: ...
Úmrlčí hudba, chvějivé otřesy,
Vždyť to je ten, ten nový hororový věk,
Výbuchy v temnotách, v šedivém budoucnu,
Ref: ...
Slíbená svoboda v posmrtném životě,
Ref: ...
Hororový věk, hororový věk ...
Jsme hyperaktivní děti atomovýho století,
Ref:
Jedy ve vzduchu chemický továrny,
Ref:
Stali jsme se nosiči jedový nákazy,
Ref: ...
Na síle chemie tělové nákazy,
Ref: ...
Jo, jo, zajíc!
Zpřerážím ti hnáty ...
Jen počkej, jen počkej, jen počkej, zajíci ...
Zpřerážím ti hnáty ...
Zní píseň šibenic, země se otvírá,
Ref:
Mávají rukama, vítají neštěstí,
Ref: ...
Radost a štěstí ztrácí smysl, je to soutěživý svět.
Jsem loutka na šachovnici velkých her,
Posloužím velkým ideálům v rukou jiných,
Ref:
Rozhodují za nás o tom co je lidské,
Ref: ...
Věčná je maska, co nosíme životem,
Ref:
Maska je bezcitná, němá a mrtvá,
Ref: ...
Opilá, bezcenná, líná a hloupá,
Ref: ...
To je ten stroj, tady ho máš,
Ref:
Už je to tak, ty sedíš v něm,
Ref: ...
Po ulicích války gangů, na dlažbě ulic je jejich křik.
Město je ve válce a gangy útočí a řvou.
Ref:
Uprostřed hádek, rvaček a potyček,
Město ve válce, ulice křičí.
Ref: ...
Jsem ten, kdo rozdává lítost,
Dávám požehnání vojskům,
Mám pod sebou stovky mrtvol,
Můj národ má ve znaku lva,
Špehové v ulicích, v bytech a postelích,
Ref:
Kdo zachrání ztracené uprostřed národa,
Jsme hrdinové nové fronty na barikádách z popelnic.
Moje nenávist je přímá, nosí masku zabarvenou,
Ref:
Nenávist na prsou hřeju, jako had mi srdce svírá,
Ref: ..
Moje nenávist je k lidem, uvnitř těla parazitem,
Ref: ...
Ona zrodila se z hanby, potupení, krve, zrady,
Ref: ...
Čeká než vyrazí, záminku nehledá,
Jo, jenže jak dál,
Z očí to vycítíš, předzvěsti zániku,
No, jenže já ji dal,
Čekej ho odevšad, zákeřně útočí,
Jenže já jdu dál,
Kousavě sají krev a v žilách život otupí,
Pověry starých časů v legendách,
Ref:
Mánie nových temnot zplozenců,
Ref: ...
Oběti války armády žalují, návraty života urychlují.
Ref:
Budoucnost poslala něžnej polibek a v ruce svírá bioplyn.
Ref: ...
Jaderní fyzici hračky si dělají a myslej při tom na prachy.
Ref: ...
Co mě naučil tenhle svět,
Žijeme v místech, co nám odkázali předci,
Proletět světem o čtvrtém rozměru,
Sdílet utrpení válečných let, přenášet rakovinu bez pomoci boží.
Ref:
Květiny, hroby a smuteční písně, piety hrdinům z barikád.
Ref: ...
Narkóza omráčí nervové systémy, před sebou máš mlhavý vidění.
Ref:
Stal si se pokusem v laboratoři, doktoři moudra vyfotí.
Ref: ...
Ověří na tobě nové pokusy,
Ledviny hyeny a srdce ze psa,
Ref: ...
Pokřivené tváře války, ve znamení úsvitu.
To jsou noví hrdinové v umírajícím století.
Peníze! A co je víc?
Prachy jsou ti všechno: láska, každý cit,
Prachy jsou netvor, máš se jich bát
Prachy tě zničí, tak se jim braň,
Peníze! A co má být?
Peníze!
Je to stejný každý den, že se cítím znechucen,
Ref:
Na triku mám Pistole, tancujeme šíleně,
Ref: ...
Sklepy jsou plný, garáže taky a v nich kapely punkrock dřou,
Punk a pogo, to je v nás,
My nejsme ti, co vykřikujou: anarchie, anarchie!
Ref:
A nikdo v ničem nepomůže, musíme najít svojí cestu,
Ref: ...
Zelený mám vlasy, náš punkovej svět.
A vodepsaná budoucnost, blbec na ni věří.
Punkrockoví válečníci ...
Vladaři určují křižácké výpravy, když města v dálce nic netuší.
Ref:
Vítězné hymny těch, co se navrací, na vozech vezou raněné.
Ref: ...
Zdobené totemy pravěkých kultur, fanfáry vojsku, co domů se navrací.
Ref: ...
Mé tělo nosí život, hýbe se a dýchá.
Magicky přitahuje, prosí, škemrá, žádá.
Je těžké se jí bránit, a těžce využívá to,
A ty jsi děvka veliká a mne se to netýká.
Ref:
Ty jsi děvka hrozná a to se hnedka pozná.
Ref: ...
Chodník se otřásá duněním podrážek,
Ref:
Skinheadská noc, kde za dluhy se platí,
Ref: ...
Nazi už vyřvává šílený hity,
Ref: ...
Skinheadský punk - dohola oi oi!
Všude holý hlavy je jich snad na tisíc,
Ref:
Skinheadskýmu punku svojí duši dám,
Ref: ...
Z jejich tváří mizí úděl kamenných,
Ve světle měsíce naplňují skutečnost,
Sochy se bouří, víra starých mudrců,
Moderní doba - moderní nemoci. SY - FI - LIS!
Mám já svinskej syfilis, těžce platím za svůj hřích,
A ta káča ze mlejna, kde je velká ratejna,
Nadrženost veliká, ta mi břicho rozpuká (nebo: rozkuchá).
Tanky v ulicích města,
Co nám asi přivezly?
Tanky!
A kdo nám je sem poslal
Tanky!
Dunění težkých kol po asfaltu ulice.
Tanky!
Ref:
Ref: ...
Hej tanky, hej tanky ...
Na světě je fůra věcí, některé já chtěl bych mít.
Ref:
Co se to tu kolem děje, a proč se lidi nehejbaj.
Ref: ...
Divize čekají znamení k útoku.
Ref:
Spory se vyřeší, po zlém či po dobrém,
Ref: ...
Co to je, co to je, co to je, co se to děje?
Žijeme v prázdnu, boříme se do bahna.
Ref:
Točím se dokola, všude žlutá kola.
Ref: ...
Aj aj aj aj ...
Ref: ...
Špinavá doba, prašivej vzduch, co asi znamená šílenej puch.
Ref: ...
Brutální soulad politickejch stran, v ulicích teror, šílenej kravál.
To svět se posral!
Dějiny jdou až za mrtvý věk,
Vítej, zůstaň, už hrajeme ti obřad za mrtvé
Na mučidlech víra povolí,
Vítej, zůstaň, to viola strachu se rozezní,
Dějiny jdou až za mrtvý svět,
Zůstaň, vítej, už hrajeme ti obřad za mrtvé
Jsme uvěznění uprostřed válečnýho území,
Ref:
Když padne soumrak, je zákaz vycházení.
Ref: ...
Plechovej amplión přežil šílený ohňostroj,
Ref: ...
Fronta se dneska prej přesunula za řeku,
Ref: ...
Válka! Válka, válka!
Vím, že je to zbytečný něco povídat,
Ref:
Kdo ji do mě dostal, možná televize.
Ref: ...
Dost už bylo krve, na starejch těžkejch frontách.
Je válka, válka je v nás.
V úplňku měsíce slyšíš jejich štěkot,
Kořist je pro ně znamení života,
Ref:
S rozvahou a chytrostí pozorují krajinu,
Ref: ...
Vlci jsou vlci a nedají se zkrotit,
Ref: ...
Hrdinská je armáda, z popelnice vypadlá,
Ref:
Mrtvolnej je zápach světa,
Ref: ...
Katastrofy dobytých měst,
Ref: ...
Z beznaděje jsme povstali,
Ref: ...
Ospalý se táhnu tmou života, konejšivý pocit zvířat uštvaných.
Ref:
Jak zvíře, co se škrábe z pastí zkušených,
Ref: ...
Dny jsou stejný jako dřív, dá se toulat ulicí.
Je to závod s časem hodin, kterej hraješ jenom ty a život sám.
Včera přítel, dneska zrádce, tys mu slepě uvěřil.
Řekni mi holka, co to předčí, strašáci stojí na rozcestí.
Ref:
Mám z něho hrůzu hrozně velkou, nechává ve mne duši tenkou,
A zelenej strašák na rozcestí, ruce se mi zatínaj v pěsti.
Ref: ...
Všechno, co mám, nechávám dál v sobě umírat
Zelený strašidlo, zelený strašidlo, zelený strašidlo,
Zlo chodí po lidech, šlape jim na hlavy,
Zlo nikdy nepoznáš, z tváří ho nevyčteš.
Ref:
Zlo patří člověku, je jeho symbolem,
Ref: ...
Žiju jako štvanec, dny nepočítám.
Kámoše už nemám, nebrečím o něj.
Ref:
Ironovej sen, žiju jako štvanec.
Ref: ...
Poslední modifikace: 5. října 2001Seznam textů
Agent orange
Oranžový agent přišel zabíjet.
Neunikne nikdo z jeho drápů,
raněné pak bude po létech dobíjet.
Oranžový agent náročný je dědic,
on vybere si život, pozůstalost nechá.
On má rád vietnamský slunce,
s černými brýlemi chodil na pláž.
Barikády nový fronty
proti lidský debilnosti, život propnutý bude všech.
Na zdi černým sprejem nápis: anarchie!!!
Neviditelná je fronta, ale jasnej nepřítel.
Barikády nový fronty, barikády z popelnic,
ze sklepa jak krysy z doupat vylejzáme bojovat.
seru lidem na kecy
a s řetězem kolem pasu rostu pro anarchii.
Barikády nový fronty, barikády z popelnic,
ze sklepa jak krysy z doupat vylejzáme bojovat.
Barikády nový fronty, barikády nový fronty,
barikády nový fronty, barikády nový fronty.
Bída
špinavé děti a opilé ženy.
Není tu nikdo, kdo by nám pomohl
a naše dny, ty už jsou dávno spočítány.
Všude je hlad jenom a bída a chudoba,
každý má hrůzu ze stáří.
Nechte mě chcípnout uprostřed ulice,
už přichází všichni svatí.
a ti, co nás drží na řetězu.
Bída je uprostřed zlatého prasete,
jak asi žije si dneska horních deset tisíc.
Smrt si nás vyhledá, brzo a po částech,
smrt, ta nás z bídy zachrání.
Nechte mě chcípnout uprostřed ulice,
bída nám život ochromí.
Prázdnej žaludek mám, kultura chatrčí,
přežíváme ze dne na den, bída je naše paní.
Chcípáme, už nemůžem dál, život je prázdnej, nezbejvá nic,
jsme příliš slabí, chcípáme víc a víc.
Jenom hnijem, nežerem, mrdáme a obcujem,
váháme, umíráme, plodíme se a chlastáme,
bída, stojíme, pracujem a chcípáme.
Blokáda mozku
abys byl dálkově ovládán.
Cíl je prostý - robot odevzdaný,
a tvůj mozek je blokován.
Jo, tvůj mozek tady ztratil význam,
jiní tě budou ovládat.
Dají ti vše, co budeš potřebovat
k životu za izolací.
Blokáda mozku, to je náš nástroj, vyvaruješ se chyb.
Blokáda mozku, naučí poslouchat, o tom není pochyb.
jen prázdné, duté nic.
A u nás ti bude jistě dobře,
tak co bys chtěl víc.
Bombardéry
mám ten dojem, že to budou bombardéry, až odletí, už to bude všechno jedno!
Krátery po bombách, děravý střechy, ranění padaj na chodník.
srovnají se zemí stavební giganty, pod nima zanikne lidskej řev.
Bombardéry, bombardéry, bombardéry.
nehybné pohledy těch, kteří nevidí, jak se bombardéry vracejí.
Čas barikád
Čas nezakryl stopy po kulkách, ocejchovaný průčelí domů.
Vytrhaný dlažební kostky na házení dalších tisíců,
na barikádách válka trvá, nikdo nevyhlásil příměří.
Ještě neskončil čas barikád, ještě neskončil čas barikád,
ještě neskončil čas barikád, ještě neskončil čas barikád!
Pozbyly platnosti daný zákony, vítězové nové si vytvoří.
Barikády dávno nejsou němý, příliš jasně hovoří,
barikády nejsou krytý, barikády útočí.
Černá mše za Adriana (Na mučidlech)
On svrhne mocné a jejich svatyně zpustoší.
Spasí opovržené a bude rozsévat pomstu ve jménu upálených a umučených,
aby pomstil bezpráví, které na jeho neochvějných následovnících spáchali vyznavači Boha.
Teď je rok jedna, první rok. Nový věk přišel, je konec staré vlády, nastává věk nový, vlády Adrianovy.
Promluvíš, pravdu znáš,
promluvíš, odpovídáš.
Promluvíš, pravdu znáš,
promluvíš, to vím.
dobré rady, co se hodí nám.
A ty jsi jeden z těch novodobých čarodějů,
na mučidlech budeš kázat nám.
přikrášlený švabachový styl.
Už víš, kam tě odvezou,
hrobník a truhlář čekají,
promluvíš, to vím.
Deprese
logika úvahy, pevný bod.
Nic nemá stání, tiše se kývám,
hodiny letí, teče pot.
Deprese!
nechápu okolní lidský svět.
Kam se to ženete, nemáte zábrany,
jsem jako návštevník z cizích hvězd.
Deprese!
Deprese!
Deprese!
človek zmatený z těch informací.
To má za následek v mozku bušení,
nervy se dočkají nových detonací.
Moje deprese,
jenom deprese,
ne deprese!
Do boje
na zázrak nevěří, nestojí na mrtvých.
To světlo v dálce, to není budoucnost.
Sto barev ve vlasech, v povaze nezkrotnost.
pak síla nestačí, nevěřit na válku.
To město ztracený, to není Jericho.
Hnusná je skutečnost, když máš rozstřílený břicho!
Já křičím: Do boje, do boje, do boje! ...
A do boje, hej do boje, hej do boje! ...
Dům na demolici
novej staví s atom krytem.
Sutiny, co zbyly z toho,
v prachu, dýmu mizí všechno.
Stojí tam na ulici,
je to dům na demolici.
starý trámy prohnilý
a těžký lana od buldozerů,
pak tam novej postaví.
Džínovej idiot
uniformu džínovou zánovní, dočista vypraná.
Na ramena dlouhý pačesy, jak to tak chodívá.
Džíny, džínsku vypraný, debílek na víc nemá.
Džínovej idiot, džínovej idiot,
džínovej idiot, džínovej idiot!!!
Myslí si, že je lev salónu, palice vylízaná.
Každá velká huba koupí si uniformu džínovou,
a když se mu roztrhá, ušetří na novou.
Einsteinův mozek
duchové minulých, zítřejších cest.
Vládce je mrtev a dílo je stvořeno,
tajemný zvěrokruh dotkl se hvězd.
obří jsou kostry sežraných těl.
Nikdo se nebojí pozemských katastrof,
ve světě tvorů, co ovládl ten
Einsteinův mozek.
nevrátí životy ztracené ve válkach.
Lide se milují, ničí a zabíjí,
Einsteinův mozek atomovejch zkáz.
Epilog (album Nová drakulomania)
Svědkové zemřeli, ale přesto je cítit jejich přítomnost.
Není to víra, není to ani přelud.
Je to jen cítění vědomí a neviditelný dotyk těch, kteří tu byli
a byli schopni věnovat duši do jiného prostoru a jiného rozměru.
Poselství od nich k nám hovoří v podobě vlků, soch a starých gotických románů,
máš jen několik desítek roků trvání na tomto světě,
ale až přijde i tvoje chvíle, budeš mít možnost svobodné volby.
To všechno je jen svědectví o tom, co se stalo, nebo se může stát,
a svědectví o těch, kteří tu byli, jsou anebo přijdou po nás.
Fiakr smrti
Vepředu Sirael zahalen v plášti,
kýváním vozu je znavený.
středověk krutý i lidský řád.
A kolem nás nový svět civilizace, fiakr smrti však jezdí tu dál.
fiakr smrti to divnej je kočár a jeho jízda je podzemní hrou.
fiakr smrti dál jezdí městem a já se vás ptám, kdo ho zavolal.
Gotický román
tíha středověku nám přibila křídla.
Morbidní obřady hořících pochodní,
kolem ta tíha, nutkání utíkat.
toužících po sobě v blízkosti.
Máš zuby upírů v kousavém orgasmu,
ten přelud vzdálený, fata morgana.
uvadlé na hrobu utržené,
trhané s tajemstvím půlnoci měsíce
a těla v hříchu spojené.
cítíme jak se čas zastavil.
Pod tíhou pilířů vznešených katedrál,
hořících měst, morových nemocí.
na krku nosím tvé krvavé znamení.
Navždy jsme miláčku zůstali spojeni,
gotický román, tíživé svědomí.
Gotický román...
Heavy metal je hnusnej
Metalovej debil zasranej, z dobrý kultury je barbar.
Ó heavy, je to heavy, heavy metal je.
Ó heavy, je to heavy, heavy metal je.
Hnusnej, hnusnej, hnusnej, hnusnej.
kterou mu teď předvedou punkový šílenci k ďasu!
každej ale jinak a ty to musíš poznat.
Když máš nejaký blbý hemzy, hned po tobě skočí.
Hororový věk
to je ten, ten nový hororový věk ...
Poslední pohledy z nenávratných cest,
životy potomků smějí se v záření.
Těžko je zachrání nový věk.
orchestr punkový requiem hrá.
Mnichovské kápě, postavy z hororu,
doba je těžká, poslední se zdá.
vždyť to je ten, ten nový hororový věk.
To je ten, ten nový hororový věk,
to je ten, ten nový hororový věk ...
krvavé ruce, generací sled.
Barbarské zákony, náboženské války,
chcete mi nabídnout šílený věk.
sotva co probudí životy v nás.
Zničená města, znásilněné ženy,
pokořené národy a železná pěst.
Hyperaktivní děti
jsme civilizace smetí, vykastrovaný planety.
Mrtvé jazyky národa v našich ústech,
trhavé jsou pohyby v našich kostech.
Země se třese v atomový horečce,
jak moudré jsou teď starosti
v naší hyperaktivní hlavičce.
Hyperaktivní, hyperaktivní,
hyperaktivní, radioaktivní ...
Chemická továrna
jedy, co nám těla sežerou.
Komíny valí dál zárodky embria,
na našich tělech zrůdy vyvstanou.
Na na na ...
chtěli jsme chemií dobít svět.
Nemáme sílu na to ji zkrotit,
ona nám pokoří super věk.
to ona zrodila nervový plyn.
Když místo války v chemickým zajetí,
postřiky smrti agentů oranžových.
Jen počkej, zajíci!
Jen počkej, jen počkej, jen počkej, zajíci ...
Zpřerážím ti hnáty, ty hajzle!
Konec století
horká je láva z Krakatoa.
Myšlenky prchají po cestě do nikam,
bohové pozvedli válečnej kyj.
Maličká opice hraje si v liánách,
člověčí dobrodruh oslepil zrak.
Z ??? jsou kostely v pohřebních chorálech,
nebožtík pozvedl k obloze zrak.
To je konec našeho století,
to je konec století.
věříce maskám na tváře nehledí.
Zbožňují opium, zotročí myšlenky,
svorně je oblaží smrtící pach.
V hromadných sutinách zbořených velkoměst
hrají si děti, co čekají na smrt.
Šílené zářením, s holými hlavami
volaní matky zní z krvavých úst.
Loupeživí rytíři
Jsme korzáry ve svých životech, jsme loupeživí rytíri na pokraji nového věku.
Náš prapor nás vede do bitvy, válečné bubny a píšťaly označí vítězství.
Přesto žijeme v zajetí ve své svobodě, přesto žijeme v zajetí ve své svobodě.
Naše touha má hlavu pod gilotinou a s šátky přes oči nakoukneme do horoskopu smrti.
Loutka
důležitost jedince nejnižších sfér.
Nepatřím sám sobě, jsem cizí rukou ovládán,
jak číslo počítače jinou loutkou zavolán.
oni se pak budou za mě do prsou bít.
A proti mé vůli zašlapou mě do země,
revoluce loutek už jednou musí přijít.
Já jsem loutka dřevěná, cizí vůlí vedená.
Já jsem loutka dřevěná, shut up!
paragrafem zákona omluví svůj čin.
Když se někomu zlíbí, postaví nás mimo hru,
my všichni jsme jen loutky určené k zániku.
Maska
přibita napevno na naší tvář.
Máme ji na věky, jak jde den za dnem,
jen paprsek laseru odhalí tvář.
Prokletí přináší maska, ta maska
a nikdo ji nesundá, ze strachu snad.
Kdo stydí se ukázat nahotu svědomí,
vždyť život je život, na konci je krach.
Maska, maska, maska, maska.
bez života, oči v ní tajemné jsou.
Maska je nezbytná potřeba života
pro společnost lidí, co neví, kam jdou.
s chutí bych serval ji se zbytky kůže,
pevnosti duše nám zavírá do prázdna.
Nikdy ji nesundám, tu masku, co mám,
tu masku, co mám, co mám na věčnost.
Mašina války
nauč se s ním jezdit, zabíjet lidi jako ty.
To je ten stroj válečnej, nejlepší obchod dneška,
to je atomovej sráč.
Žere tě to stále víc,
a ty se bojíš,
že tu zůstane najednou.
mašina válečná, tak ukaž, co s ní dovedeš.
Nikdo se neptá, jestli to chceš,
od toho jsou jiní tady a ty budeš bojovat.
Město ve válce
V rukách svírají kameny a dýky, každej za svoje chce se bít.
Na štítě krev a kryjí se hesly, pokřikem dravců bojujou.
Město ve válce, město ve válce,
město ve válce, město ve válce.
každej gang zabral svou hospodu.
Nepoužitelní z policejních zásahů,
nožem si brání svobodu.
V noci vylézají, gangy co válčí.
Morion (bůh války)
nosí slzy, seje smrt.
Vysmívám se lidský touze,
házím růže na tvůj hrob.
Ve znamení pijavice očekávám poselství,
co si vytvořilo lidstvo, zodpovědné za svůj čin.
potupení národům.
Za mě padnou statisíce,
už stavím šibeniční kůl.
Já nejsem omezený časem,
zvolna pozvednu svůj kyj.
Pak se dočkám díkuvzdání,
mrtví padaj na můj klín.
jsou to vlastní oběti.
Získávám dál svoji sílu,
vím, budu žít na věky.
Nikdo nezná moje jméno,
nikdo neví, kdo je on,
nikdo nepozná mý jméno,
jsem bůh války Morion.
Můj národ
úctu před ním měla celá Evropa.
Mutace dnešní doby, kdo nese tíhu viny,
ze všeho zůstaly jen rakve na dějiny.
Vše vzala minulost, pravdu a hrdost.
Tváře se změnily, jsme opičí národ,
chamtivost hrabošů, železné zámky,
teď všude vítězí jen ten, kdo má víc.
všechno se dělá pro naši bezpečnost.
Rovný je k rovnému podle obsahu svý kapsy,
dívej se zpříma, jak nahá je skutečnost.
Všichni se pachtí za tím, co je bez ceny,
tisíce lidí tak míjí svůj cíl.
Když máš čím zaplatit, můžeš rozšířit jejich řady,
staneš se opicí, ale budeš se mít.
Národe, národe povstaň!
Národe, národe povstaň!
zbyly už jen desítky těch, kteří se nezmění.
Ať slovo má anarchie!
Zítřek bude stejný, jen rány bolavý.
Zbyly nám po předcích hrdinský dějiny
a taky kopí a sekery od krve,
sláva našich králů, zdvižená ke hvězdám,
dnes už to všechno patří do historie.
Na barikádách
Jsme hrdinové nové fronty na barikádách z popelnic.
Zmatek v našich hlavách, stupid in my head.
We are heroes of the new front, heroes of the new front.
It's a ?????? punk rock,
punk rock is ?????? music.
Heroes of the new front, heroes of the new front.
All right!
Nenávist
nenávist ve mně dřímá, celej život chodí se mnou.
Já však odložit ji nechci, to bych ztratil svoji tvář,
do hrobu, říká, vem si, vem si mě s sebou, jsem jen tvá.
Nenávist, nenávist.
ona uvězněná ve mně, láskou k ní jsem přikovaný.
My se milujeme navždy, je mou družkou v zapomnění,
v životě už jinou nechci, vím, že jiné nad ní není.
ona živená je dobře, každý den je velkým soustem.
Moje nenávist je věrná, vím, že mě nikdy nepodvádí,
moje nenávist je věčná, my zemřem, ona přetrvá války.
vypovídá z našich srdcí, cesta od ní prostě není.
Moje nenávist není slepá, ví, kam jde, co chce, co čeká.
Nenávist se světem toulá, u každýho z nás je vlastně doma.
Nepřítel
a pašije útoku v pohledech rozdává.
Nečeká na soumrak, nebere převleky,
zády se otočíš, to je tvá chyba navěky.
když život je jak hrdinové barikád?
chvíle nebezpečí je břemeno válečníků.
V davu ho pozoruj, k obraně neváhej,
opilý útočník, milost mu nikdy nedávej.
vždyť život je jak hrdinové z barikád.
síla je vítězem, mozek ho umlčí.
Jediná obrana - spasení v útěku.
Sotva ho porazíš, je to zvíře s lidskou tváří.
vždyť život je jak hrdinové z barikád.
Nová drakulomania
podmínky života v legendách.
Mají své cíle, gesta upírů novodobých,
synové Drákuly v temnotách.
mazlivý dotyk strachu tě pohladí.
Okultním vědám necháš svoji naději,
věcí, že jsou tu a musí být.
A přijdou a přijdou a přijdou!
Nová drakulomania, nová drakulomania.
ve znaku symbol křídel havraních.
Snášíme roli mystických zajatců,
z pokory existence vysvobození.
Oběti války
Země má kadeře z atomový pomády, armády po ní dál pochodují.
Jsme obětí války zítřejších časů, generace s podepsaným úmrtím.
Oběti války, z trosek jsme povstali, do vzduchu pustili jadernej plyn.
Oběti války, oběti války, oběti války, oběti války, oběti války.
Mám hrůzu v očích, když myslím na zítřek,
tohle jsem neviděl na plátnech kin.
Naše generace je očima žalují, jsme příští války oběti.
Obřad za mrtvé
bezmezně k smrti nenávidět,
vraždy a hříchy, skutky a činy,
každej z nás nese kus viny.
soukolí dějin osudem dané.
Mrzuté brumlání, svázáni v kleci,
rituál představ, duševní narkomané.
Vraždy a hříchy, skutky a činy,
každej z nás nese kus viny.
zahájit výpravy opačným směrem.
Zda-li je poznání, zkrocení živlu,
Minuty ticha za padlé.
Vraždy a hříchy, skutky a činy,
každej z nás nese kus viny.
Obyčejní hrdinové
Do země vykopat rozměry na rakev, uletět do země za velikou louží.
Lepra a chaos a rozbitý tváře, rádio rock'n'roll nezpívá,
fronta se blíží a byla tu stále, válečný rachot já slyšel jsem jak dupou
Obyčejní hrdinové, obyčejní hrdinové, obyčejní hrdinové.
Rozbitý domy a strach z kalendáře, válka nám budoucnost uvítá.
Válečný roky se rychlostí blíží, všude jsou kurvy a drogy a smrad,
rozpadlý těla se na slunci mučí, nikdo je nesundal z barikád.
Operace
Chirurgův nůž chystá se útočit, hrobníkův personál drží stráž.
Operace! Operace, operace!
Na konci přednášky ozve se: exitus, i když ti navrátí vědomí.
rozřežou tvoje vnitřnosti.
Krvavá hostina pro oči doktorů,
kteří ti zdraví dokurví.
Když nemáš na to, abys jim zaplatil,
zůstaneš jim dál lhostejný.
Omyly patří k vědeckým pokusům,
nebudeš v řadě poslední mrtvý.
vyměnit tvoje součásti.
Jestli se probereš nikdo se neptá,
už klepe další nemocný.
Pochod hrdinů
Pochodové bubny hrají, pochod nových hrdinů.
Od života nezkrocení, černá můra smrtihlav,
nový den a nový úsvit, noc oblékla černý šat.
Harmonie bubnů valí, už stokrát pozměněnej grif.
Ty bubny nejsou songem války, je to pochod hrdinů.
My ztratili jsme víru v lidi, jdeme dál do nových dnů.
Prokletí lidstva
Pro prachy žít? Hmm, to radši nic.
Peníze nám vládnou, kdo zná jejich moc,
prosím vás všichni svatý přiďte na pomoc.
jen se v nich přehrabovat, ten boží pocit!
Pro prachy tě zradí i přítel snad,
a tak se jich pomalu začínám bát.
a ne jim každou částečku duše dát.
Otroctví peněz zahubí nás,
poslední kousek lidství právě v tobě zhas.
nebo jim zaplatíš svou krvavou daň.
Nesmysl měny, pochybnost banky,
nevidíš a řítíš se do zkázy jak ruský tanky.
Teď jsou mi pouty, neměls je chtít!
Pro ně jsi zradil lásku a svobodu,
tak pro mě za mě skoč třeba pod vlak, pod vlak!
Provokace
na hlavě mám bodliny, to je taky jediný.
Dokola se točí svět, není čemu závidět,
móda, která útočí a lidi to vytočí, je:
Provokace! Provokace! Provokace!
sichrhajstka v uchu je, když muzika pulsuje.
Celej voblek načerno, mně je to všechno jedno,
móda, která útočí a lidi to vytočí, je:
Punk a pogo
a kolem nich jsou Čerokézi
a všichni pogo tancujou.
Jediná radost, pogo a bigbít, v tomhle svinstvu kolem nás,
kožený bundy, vlasy a hrdost, kultura garáží ožívá.
kultura, co nemá řád.
Ježek, číro na hlavě, kožený bundy.
Punkrocková generace
Punk, to přece není žádnej náboženskej kult.
Co vám dává total chaos a po ulicích demolice,
vysedávat po hospodách dokáže i vůl.
V dnešní době hrdinové, ti, co našli svojí cestu,
deset roku nepřináší díkůvzdání zástupů.
Punkrocková generace, každej jinam táhne provaz,
chce to jenom sjednocení punkrockovejch rebelů.
Punkrocková generace, hej, hej.
Punkrocková generace, hej, hej.
Punkrocková generace, hej, hej.
Punkrocková generace, hej.
trvá to už deset roku od chvíle, kdy Pistole.
Máme v sobě podraz světa, to je naše jediná šance,
jak dosáhne sjednocení punkrocková generace.
Punkrockoví válečníci
A řetěz kolem ruky, plášt co nosil děd.
A popelnice kultura, psí řetěz na krku,
opásanej řetězama příslušnosti k punku.
Mám rozbitou výplň u mých zadních dveří.
Vítej mezi námi ty, kdos pochopil,
že to jde všechno z kopce, včas jsi k nám přestoupil.
Rituál smrti
Císařův válečník, zákeřný nepřítel, useklou hlavu nabodne na kopí.
Plechoví jezdci a vozová hradba, prapor se zvedá k útoku,
brnění vojska se leskne ve světle, měsíc tu ohlídá smrti rituál.
Smrti rituál, smrti rituál, smrti rituál ...
Gotičtí rytíři, vojska a armády ve jménu císaře splnili slib.
Zajali města a zajali otroky, země je válkou ztýraná.
Dobývá vše, středověký válečník, v krvavý bitvě se splní smrti rituál.
Za sebou nechali spálené vesnice, rituál smrti se po věcích nemění.
Spálili města a zajaly otroky, země je válkou ztýraná.
Dobývá vše středověký válečník, v krvavý bitve se splní smrti rituál.
Sebevražda
A čím je pro mě bytí, co nám život chystá?
Jediná je božská, ta brána ke svobodě,
snad už stokrát jsem ji v duchu prožil,
skutečná čeká na mne.
Kde je pomoc přátel nebo té, co líbá?
Věříš v zapomnění, život dál utíká.
To není ve vaší moci, smrt si nás vybírá,
tak co je sebevražda, to kouzlo, které dýchá?
Majetek, co zůstal, bude rozebraný,
nikdo z pozůstalých, nebude potěšený.
To proto já žiju, božská sebevražda,
má podobu krásky, která líbá mě a laská.
Ona prý je zázrak a nad ní není žádná.
Já však uvěřit jí nechci, jsem přece k životu stvořen,
tak kdo jí odežene, tu myšlenku s provazem?
co nám život schystal a co karta říká.
Sebevražda čeká, na tvou slabou chvíli,
pak si pozdě uvědomíš, že ses asi zmýlil.
Sexuální galeje
Sexuální galeje, radši ať mi uhnije.
Šílený galeje, sexuální galeje.
Šílený galeje, radši ať mi uhnije.
Sexuální galeje, radši ať mi uhnije.
Skinheadská noc
začíná noční řetězový půst.
Noc je vlastně svinstvo, promlouvá prázdnotou,
všichni jsou v ulicích a neutich ruch.
Skinheadská noc, oi oi oi,
skinheadská noc, oi oi oi,
skinheadská noc, oi oi oi,
skinheadská noc!
cizákům není tu bezpečno.
Skinheadský údery na Turka platí,
chcete-li přivítat skins ghetto.
ta jejich válka je v počátku,
decibel do noci neutich nikdy,
zejtra to začne zas od začátku.
Skinheadskej punk
a v sále duní oi rock, všichni se radujou,
všude holý hlavy je jich snad na tisíc,
a v sále duní oi rock a hlavy skandujou:
Dohola oi oi, dohola oi oi,
dohola oi oi, dohola oi oi!
jako maniak dohola se ostříhám.
A skini hrajou oi rock, není to vina má,
že místo reflektoru svítí lysina.
Sochy
ve vzteku hysterie věků minulých.
Ty sochy jsou jak pomník starých velikánů,
zapsáni do knih a našeho vědomí.
že smutek bývá pánem kamenných.
Byli tu, jsou tu z kamenů zhmotnění,
tělesné schránky věk změnil v prach.
neprosí o nic, strnulí.
Pohyb života se v čase náhle zastavil,
sochy mě děsí pohledem přítomných.
Syfilis
byl jsem s holkou ze statku a jezdil jsem jí po zadku.
dostal jsem jí na seně, když čuměla tak pitomě!
Syfilis je svinská věc, a přesto bych šel s tebou hned!
Tanky
v noci vidíš jejich siluety,
cítíš, že nejsou z těsta
a díváš se na ně z okna krytu u svý tety.
Zase novej pořádek,
naftou nám tu nasmrádly
a chlastají jak dobytek.
a na čí rozkaz střílí.
A kdo je obsluhuje
a kdo z nás dvou se mýlí?
A koho obhajujou a kdo jim platí více?
Tanky, tanky, město na kolenou,
tanky, tanky, mám hlavu zmatenou.
Tanky, tanky, těžký to dunění,
tanky, tanky, začalo válčení.
Tichý žert
Atomový, vodíkový a těhlech už mám plnej byt.
A touha moje sběratelská, nedostane poklidu,
do tý doby, co nezískám, světovou jen chtěl bych tu.
Tichý žert, tichý žert.
Vypadají přirozeně a čas kolem nich běží dál.
A kdo má v tomhle dlouhý prsty - politika, něčí stát.
A připadá mi, že sem přišel vyvolený vítěz punk.
To smrt je vítěz
Válka co začíná, připrav se k útěku.
Tisíce bezbranných, padá a zaniká,
kdo bude vítězem, když válka začíná.
To smrt je vítěz,
to smrt je vítěz,
to smrt je vítěz.
velké politiky čekají ovace.
Když nikdo netuší, dunění výstřelů,
kdo bude vítezem, kdo půjde nahoru.
To svět se posral!
Co to je, co to je, co to je, co se to děje?
Co to je, co to je, co to je, co se to děje?
Vypíchli jsme si svoje oči a čekali s důvěrou.
A někdo nám, někdo nám, někdo nám, někdo do nich nachcal!
Stísněná doba, prašivej vzduch, co asi znamená šílenej puch?
To svět se posral.
To svět se posral.
To svět se asi posral.
To svět se posral.
A co to je, co to je, co to je, co se to děje?
Otevřeli jsme svoje srdce a čekali s důvěrou.
A někdo nám, někdo nám, někdo nám, někdo do něj nachcal.
Brutální soulad politickejch stran, v ulicích teror, šílenej kravál.
Brutální soulad politickejch stran, v ulicích teror, šílenej kravál.
Stísněná doba, prašivej vzduch, co asi znamená šílenej puch.
Tušení
do dob starých šlechticů.
Gotický věk, román hororu,
mrtvých lásek a padlých snů.
a vlci zpívají hymnu Drákulů.
vstanul nový mučedník,
tajemství hříchu dál ukrývá
pohled sochy kamenný.
a Morion hraje na píšťalu války.
do dob starých šlechticů.
Gotický věk, román hororu,
mrtvých lásek a padlých snů.
a vlci zpívají hymnu Drákulů.
Válečný území
kde vypadá to jak Pinochetův řád.
A každou chvíli tady můžeš přijít o život,
kterej tu ztrácí smysl, jen smrt ho nabývá.
Válečný, válečný území.
Na ulicích hlídky nesmí tě nachytat,
že sis byl ukrást něco, abys nepošel hlady.
Kdo postaral se o výjimečnej stav?
hromady mrtvol, letadla v dálce mizejí.
Nad městem stojí v řetězech atomová obluda,
skutečný dopisy psaný z válečného území.
kolony tanků pokořily veletok.
Na zemi v krvi leží křídla podlehlých hrdinů.
Na obou stranách nepřítel, není utéct kam.
Válka
tupý hlavy netečný, nepochopí nás.
My jsme nová kultura, nová krutá fronta.
Já ale nechci zabíjet, mám jen v hlavě chaos.
Válka, válka je v nás.
Válka, válka je v nás.
Sdělovací prostředky, o kulturu nouze.
Válka všechno vyřeší, válka proti vám,
já lidi nenávidím a civilizaci proklínám.
Politika státu kulturu otvírá.
Topíte se v penězích, nevíte co s mocí.
Vy opuchlý měštáci, pankáč na vás močí!
Válka, jde proti vám.
Válka, my chceme jinej pořádek.
Válka, my chceme sami sebe.
Válka, válka, válka, válka ...
Vlci
vlci se nocí řítí, smečka cítí kořist.
Vědí, že jde o život, o zachování rodu,
nocí tlupu vede starý ???
cítí, že přežijí jen, když ji uženou.
Legendy jim přisuzují v povaze chamtivost,
a vzteklý štěkot šelem krvelačných.
Bílí a čistí vlci jsou.
Bílí a čistí vlci.
nasycení mláďat je první chtíč.
Hrdí jsou a pyšní na mládě, co se rodí,
raději zemřou sami nežli on.
dotyk lidské ruky nesnesou.
Vlci jsou vlci, zvláštní a divný tvor,
já vím, že mají v sobě krev Drákulů šlechetnou.
Vzpoura
na smetišti leží svět, zní pochod k boji,
už není cesty zpět.
Vzpoura, vzpoura!
zaživa hnijem spoutaní.
Kdo mi podá ruku v čase,
až to všechno vyletí?
pláč a chechot raněných.
Vraky tanků v příkopech cest,
hořící města, atomový hřib.
kdo nám vzpouru potlačí,
obuškem a paragrafy,
všechno stranou vyřeší.
Závod s časem
Tma mi úzkost schová, ten pocit smutku ukrývá,
než na další útěk zvíře vyrazí.
Svědomí je čistý, lidí zlý, lovci se vrací,
hledám už jen brloh poslední, svobodný.
Proti tobě zástup a všichni jdou jak jeden.
Proti tobě zástup a ty nevíš kudy kam.
Proti tobě zástup a všichni jdou jak jeden.
Proti tobě zástup a pak začal někdo řvát.
s vědomím, že zkáza uvnitř čeká,
stále vidím bílé světlo, ta naděje v dálce už odchází,
jsem jako zvíře uštvaný, vysílený.
Svědomí je čistý, lidí zlý, lovci se vrací,
hledám už jen brloh poslední, svobodný.
Nuda velkoměsta veze prázdnotu dnů včerejších.
Přijdou další slova víc, ty nebudou poslední.
Co se v budoucnosti skrývá nikdo z nás nevyřeší.
Je to závod s časem hodin, kterej hraješ jenom ty a život sám.
Na nic víc už nedoufej, budeš dál odepsanej,
vše, co děláš ztrácí smysl, život už je takovej.
Přijdou další slova víc, ty nebudou poslední,
co se v budoucnosti skrývá, nikdo z nás nevyřeší.
Je to závod s časem hodin, kterej hraješ jenom ty a život sám.
Je to vychladnutá bouře punkových revolucí.
Přijdou další slova víc, ty nebudou poslední,
co se v budoucnosti skrývá, nikdo z nás nevyřeší.
Je to závod s časem hodin, kterej hraješ jenom ty a život sám.
Zelený strašidlo
Zelenej nos a hubu velkou, řekl bych téměř kazatelskou,
Zelenej strašák, hlava prázdná, chci se ho zbavit, moc jsem žádal,
chci se ho zbavit, co mám dělat, vyrvat si plíce, duši z těla.
Zelený strašidlo, zelený strašidlo,
zelený strašidlo, zelený strašidlo.
mrtvici bych z něj málem dostal, zeleným bych se pak jistě stal.
Straší mě stále ve dne, v noci, řekl bych, že jsem bez pomoci.
Všechno, co mám, nechávám dál v sobě umírat ...
a zelenej lampasák, zelenej lampasák, zelenej lampasák, zelenej lampasák.
Zlo
odkud se přitáhlo, je z lidský povahy.
Zlo má svý spojence, bolest a nenávist,
sílu má totální, nedá se zastavit.
Dobře se schovává, zná lidi nazpamět.
Lidé ho potřebují, je stále silnější,
nikdo ho nezničí, je naším prokletím.
Zlo, to je symbol světa kolem nás.
Zlo, to je symbol světa kolem nás.
nemá slitování, je naším diktátorem.
Zlo rány rozdává, vítězí nad láskou,
nikdy nepřemýšlí nad zbytečnou otázkou.
Žiju jako štvanec
Nemám čas na nic, přitom nudou umírám.
Černé závěsy na oknech duše,
život samý prohřešek věčne bitýho psa.
Žiju jako štvanec, jsem k smrti unaven,
každým dnem, krok za krokem.
Co zítra, co zítra, co zítra bojím se ptát ...
Lidi rád nemám, je mi z nich zle.
O budoucnosti nepřemýšlím, cigára vychutnávám.
Závody s časem každý den prožívám.
Schody do sklepa bez světel jsou,
můj byt tam dole nepřipouští den.
Doma pár přátel na mě čeká,
mé bílé myšky, družky nejjemnější.
A tak zbaštím jednu k večeři,
při punkový souloži s dívkou,
co si vysnil můj ironovej sen.
Ironovej sen ...
Komentáře, upozornění na chyby, ... :
hnf@seznam.cz
Fotografie © HNF, citace © příslušných autorů.
Všechny texty písní © Petr Štěpán, HNF.
Za velmi významnou pomoc při tvorbě této stránky děkuji
členům pardubické punkové kapely
Ú.S.P. i všem ostatním,
kteří poslali nějaké texty nebo opravy.